Category Archives: Františka Plamínková

Františka Plamínková

Františka Plamínková

Františka Plamínková

„Mnoho lidí soudí, že jsem vyšla z Masaryka. Ne, nevyšla jsem z Masaryka. Vyšla jsem jaksi ze sebe. Ale vycházejíc ze sebe, sešla jsem se s Masarykem,“

pronesla Františka Plamínková u příležitosti svých šedesátin v roce 1935.

Pomáhala vytvářet obraz ženy jednadvacátého století. Viděla ji vzdělanější, vědomou si své lidské důstojnosti, vnitřně svobodnou, ekonomicky nezávislou, s vlastním sociálním statusem. Jako první vyslovila tezi, že stát má vytvořit podmínky, aby žena mohla povolání skloubit s rodinou, za podpory manžela, mateřských škol, pomocnic v domácnosti a technických pomůcek do kuchyně. K jejím úvahám o dělbě práce a ideálu moderní ženy a moderního muže dospíváme až v současnosti.

Svůj příklon k feminismu čerpala z dávné příhody. Jednou na chodníku udivenýma dětskýma očima pozorovala skupinu podnapilých mužů, kteří se hrubě chovali ke svým manželkám. Nejútlejší dětství totiž strávila v blízkosti Černého pivovaru na Karlově náměstí v Praze. Od těch dob vnímala, ačkoliv doma nic podobného nezažila, že ženy jsou v každé situaci slabší. Mají nižší vzdělání,  doma o všem rozhoduje pouze muž, synové jsou vychováváni svobodomyslněji než dcery, rodí se plno nemanželských dětí, k nimž otcové nemají žádné povinnosti, paragrafy říkají, že muž je nadřízeným své ženy, která ho musí poslouchat,  při rozluce (rozvodu) děti náležejí otci (hoši od čtyř, dívky od sedmi let), aniž do toho matka má co mluvit atd.